Znáte ten pořad Veselé příhody z natáčení? Tam vždy někdo přišel s nějakou tou „veselou historkou z natáčení“, pro oblíbenost tohoto pořadu, protagonistů, podání tohoto sousloví se zakořenilo ve mně, i v mnoha jiných lidech jako velmi oblíbené. Já bych to pro dnešek změnil. Přinesu veselou historku od hospodskýho stolu, která se stala včera.
U stolu sedí 3 štamgasti, u pípy má pivo na stojáka 1 pivař. Baví se spolu průběžně, nevnímal jsem vše, i když bylo slyšet hlasy od stolu, které mne víceméně někdy upoutaly k větší pozornosti. Říkali tomu od pípy, aby si k nim sednul, ale on říkal něco jakože si dá tohle a půjde. Na to jsem zaregistroval opovržlivou odpověď „ááá, to je ten, co si hraje na těch horních deset tisíc!“
Když tu přišel do restaurace jeden pán, bývalý učitel hudby, v podroušeném stavu, s pomláceným obličejem, pro mne osobně známá firma, jelikož jsem také obsluhoval v restauraci a jeho návštěvy byly vždy problémové již tím, když přišel již opilý, usnul po půlce piva, nebo měl problém s tím, že nechtěl platit, protože si to nepamatoval. Pánové od stolu ho pozdravili, hned začali zkoumat, čím se to mohlo stát, že je odřenej. Tak jim to Jirka vysvětli, že „to se prostě stává“ a po vypití asi třetiny piva to na židli zalomil.
Pán od výčepu to nekomentoval, jen v klidu stál a popíjel si své pivo. Od stolu jej opět vyzvali po chvilce, aby si k nim šel sednout. Odpověděl, že ne, že už půjde a už vůbec nebude sedět u stolu, kde se chrápe. No na to se spustila sprcha. Co si to dovoluje, napadat jejich kamaráda, ať jde do hajzlu, ať už vypadne, že ví prd, co je Jirka zač, že je to „pan učitel“ a on je proti němu hovno. Trvalo to asi pět minut, co se tam dohadovali.
Co ale přišlo záhy, mne dorazilo. Od stolu jeden ze štamgastů zacloumal s Jirkou a povídá mu: „Hele Jirko vstávej,běž domů, ONI TĚ TADY NECHTĚJ. Nemaj tě rádi, vadí jim, že tady spíš.“ A při tom se díval i na mě. Mě to nechalo ledově klidným, nenechal jsem se vyprovokovat. Pán od pípy se ozval. Proč ho hele budíš a lžeš mu? Dostal odpověď že je to pravda, že on na něj nadával a že si nepřál, aby tam Jirka byl. Ti dva začali hned sekundovat, že je to tak a ať už zmlkne a otočí se k nim zády, že oni se zastávají svého kamaráda. Když se ozval pán od pípy znovu, že celou dobu stál a neřekl ani slovo směrem tím, že by měl Jirka jít pryč z hospody, byl hned všemi třemi překřičen, že si vymýšlí a ať tam nedělá ramena, že se z něj jako z podnikatele nikdo neposere.
Pán od pípy po této neprůstřelné argumentaci rezignoval, dopil a za doprovodu posměšných poznámek opustil hospodu.
U stolu probíhala ještě dobře pět minut debata, jakej je to debil, pomluvy na jeho rodinu, firmu apod., dle mého hlavně proto, že Jirka byl vzhůru, tak aby věděl, kdo je ten největší hajzl.
Na to, jak dusno bylo včera večer, při této scénce, mohu s trochou ironie konstatovat, že to je veselá historka. Dá se nad tím pousmát. Ale vzhledem k tomu, že to Ti lidé od toho stolu mysleli naprosto vážně, tak to není jen k zamyšlení, ale i jako záležitost varovná.
Nepřipomíná Vám to, vážení čtenáři, náhodou něco z našeho/Vašeho současného života? Nepřipomíná Vám to konotace až příliš známé z dnešní politické situace, kdy opozice pracuje na diskreditaci oponentů jakoukoli formou? Ten člověk, co stál u pípy, neměl v úmyslu nikoho vyhazovat z hospody.
Připomenu s tím ještě Murphyho zákony:
Nikdy nebylo tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.
Petr Johan
