Viděl jsem jej v Praze v úterý poprvé v životě. Poseděli jsme u piva, pohovořili o tom, co jej vedlo k tak závažné změně názoru. Rodina volí levici. On zásadně odmítl jednání Paroubka v době, kdy bojoval o svůj vysněný trůn, tehdy se J.P. viděl i v křesle prezidenta.
Dnes je kolega blogger Václav voličem pravice. Nechápe, jak se mohl nechat tak dlouho omračovat propagandou, která přináší „obecné blaho lidu“. Ztotožnil jsem se s tím,byl jsem na tom v mládí podobně.
V úterý na demonstraci odborů měl možnost na základě dohody trs Facebook být vystaven přímé konfrontaci toho, čemu se říká demokracie a co je to demokracie. Žádné psaní, žádné vyprávění, prostě „live moments“. Prožil si na vlastní kůži to, co, jsme tady třeba před měsícem popisovali s Oldou Florianem a Dušanem Makovským, sypaly se na nás v diskusi kritiky, co jsme vlastně chtěli jiného, že jsme to museli čekat, apod.
Přímá ukázka toho, čeho jsou někteří lidé schopni, aby dokázali vyprovokovat, ublížit, ponížit.
A tito lidé chtějí sociální smír, sociální blaho, záruky na všechno, dle vrchního taxikáře Ponerta by měli mít právo i na zuby.
Pojďte se někdy podívat a postát v klidu s transparentem s námi. Uslyšíte to samé i na svoji osobu. Asi nevěříte nebo se třeba i bojíte, ale jestli dáme právo rozhodovat těmto lidem, co se nám předvádějí jako demokraté, jen ve vybledlé rudé barvě, tak to bude horší.
Budu velmi rád, když potkám více takových lidí, co začali používat svůj mozek.
Petr Johan
Souvislé články: Václav Zaiml: Deset proti tisíci aneb smrt čeká všude
Publikováno též pro ProtiAlt
